Omlouvám se
Každé ráno, když se probouzím do svěžího dne, si připadám jako zloděj .. Proklínám se, že někoho na této planetě okrádám o kyslík .. Je mi neuvěřitelně líto stromů, kteří pracují v můj prospěch .. Ničím se při pomyšlení, že jídlo, které vkládám do úst bez sebemenšího požitku, potřebuje nějaký človíček na světě stotisíckrát více než já .. Mrazí mnou pokaždé, když se oblékám do krásných šatů, protože moc dobře vím, že někteří lidé šaty vůbec nemají .. Je mi ze sebe na nic, když celý den prosedím u okna se zastřeným pohledem, aniž bych vykonala cokoliv prospěšného pro lidstvo .. Vyčítám si, že nemohu svou přítomností pomoci lidem i zvířatům, které pomoc tak zoufale potřebují .. Běhá mi mráz po zádech, když každý večer stojím pod sprchou a stejně ze sebe nedokážu smít všechnu tu špínu. I kdybych se drhla rejžákem, už nikdy nebudu čistá .. Lituji každého dne, kdy večer ulehám s klidným svědomím, i když jsem si dobře vědoma, že existuje alespoň jeden člověk na světě, který se trápí ještě více než já a nemůže v noci spát ..
Každý večer se modlím ke každému Bohu, který je lidstvu znám a v kterého věří, aby si vzal mou duši a dal tím možnost vykvést novému životu .. Obviňuji se za všechna utrpení, co lidstvo prožilo a až smrtelně vážně myslím každou narážku na smrt ..
Omlouvám se za svou slabost, chtíč i hrdost, protože moc dobře vím, že nemít zázemí, které mi poskytli rodiče, stabilní situaci ve světě, která mi dovolila vyrůstat v míru a ne ve válce, která brání stále ještě tolika dětem růst, by ze mne nikdy nevyrostla taková bytost, jakou jsem.. Omlouvám se všem dětem, které vyrůstají ve válce a bez podmínek, které jsem měla já. Mom mne mrzí, že já jsem tu šanci měla dospět do takového člověka, a také za to, že jim bude tato možnost navždy odepřena.. Omlouvám se každému člověku zvlášť za místo, které zabírám na této zemi.. Je mi to moc líto .. Já vážně chtěla odejít .. A kolikrát .. Osud má pro mě zdá se jiné plány ..
Nechci vaši lítost, nechci ani milosrdenství boží... Proto to nepíšu.. Chci, aby se tohle všechno dostalo z mojí hlavy dřív než už nebude cesty zpět.. než mne právě tato slova zničí veškerou snahu a chuť jít dál, snažit se.. proto to uveřejňuji, proto chci, aby si to někdo přečetl.. Protože čím víc lidí si to přečte, tím menší tlak to bude vyvíjet na mne samotnou a tím líp se mi bude žít s vědomím, že tady na světě už nemám své místo.... Snad se mi moje snaha vyplatí a ulevím své duši, která už pod tíhou toho všeho i schopnost létat ztratila..
