Život obyčejného listu
4. 10. 2008
Zdravím vás, lidé. Jsem list, obyčejný list, kterých je na tomto světě nespočet.
Nikdo se nad námi téměř nezamýšlí, tak jsem se rozhodl vám popsat náš život...
Narodíme se na větvích stromů, keřů a na různých rostlinách. Vyrůstáme rychle, žijeme ve velkých rodinách. Všichni máme mamku, otce, kupu sourozenců a mnoho tetiček a strýčků. Babičku s dědečkem mají jen někteří, protože listový život není dlouhý.
Na jaře se narodíme a žijeme jen do podzimu. Vlastně... Někteří - ale to je vážně ojedinělé - přežijí do zimy. Když nezahynou, nikdo je nespálí, nesežere, nebo neroztrhá. Ti žijí až do prvního sněhu a pak také umírají.
Ne všichni však mají takové štěstí, a někdo se třeba nedožije ani léta. Proč?
Hlavně kvůli VÁM. Vaše továrny a elektrárny nás dusí, vaše děti nás trhají, a to nemluvím o pálení listů. Lidé nejsou tak strašní, ale měli by se někdy zamyslet i nad námi, OBYČENÝMI listy, a hned nás neškubat z domova stromu, od naší rodiny, aby nás po pár krocích upustili na zem.
Sice stejně opadáme, ale společně, v přátelském, rodinném kruhu, a zahyneme pod naším stromem.
Já o tom vím své. Jsou mi už 4 roky! Jak je to možné? Když mi byl rok, vykopali náš strom a odnesli ho do botanické zahrady, kde není koloběh ročních období, protože nám vždy, vy lidé, poskytnete umělé podmínky pro žití.
A jak jsem se sem dostal? Na místě, kde byl náš strom, se totiž začala stavět továrna... Měl jsem jediné štěstí, že jsem se narodil na chráněném stromu....
Nikdo se nad námi téměř nezamýšlí, tak jsem se rozhodl vám popsat náš život...
Narodíme se na větvích stromů, keřů a na různých rostlinách. Vyrůstáme rychle, žijeme ve velkých rodinách. Všichni máme mamku, otce, kupu sourozenců a mnoho tetiček a strýčků. Babičku s dědečkem mají jen někteří, protože listový život není dlouhý.
Na jaře se narodíme a žijeme jen do podzimu. Vlastně... Někteří - ale to je vážně ojedinělé - přežijí do zimy. Když nezahynou, nikdo je nespálí, nesežere, nebo neroztrhá. Ti žijí až do prvního sněhu a pak také umírají.
Ne všichni však mají takové štěstí, a někdo se třeba nedožije ani léta. Proč?
Hlavně kvůli VÁM. Vaše továrny a elektrárny nás dusí, vaše děti nás trhají, a to nemluvím o pálení listů. Lidé nejsou tak strašní, ale měli by se někdy zamyslet i nad námi, OBYČENÝMI listy, a hned nás neškubat z domova stromu, od naší rodiny, aby nás po pár krocích upustili na zem.
Sice stejně opadáme, ale společně, v přátelském, rodinném kruhu, a zahyneme pod naším stromem.
Já o tom vím své. Jsou mi už 4 roky! Jak je to možné? Když mi byl rok, vykopali náš strom a odnesli ho do botanické zahrady, kde není koloběh ročních období, protože nám vždy, vy lidé, poskytnete umělé podmínky pro žití.
A jak jsem se sem dostal? Na místě, kde byl náš strom, se totiž začala stavět továrna... Měl jsem jediné štěstí, že jsem se narodil na chráněném stromu....
Komentáře
Přehled komentářů
Moc krásnáá ůvaha.Je pravda,že si lidé neuvědomují , že svím chování ubližují i přírodě. Moc kráásnéé
ahojky
(Lucka, 18. 12. 2008 11:03)